Jak správně naladit rádio, karanténa v Peru a alchymie

Ahoj, zkoušeli jste někdy naladit tu správnou stanici v rádiu?

 

A co takhle zkusit se vyladit na tu správnou frekvenci sám/sama v sobě?

Většina z vás asi ví, že jsme stále v Peru. Opět v karanténě. Týden před naším odjezdem v únoru padla první karanténa a zůstali jsme o něco déle.

A jaká ta karanténa v Peru je? Byla vyhlášená v neděli večer s platností od pondělí, čas na přípravu nulový. Nakonec z toho byly více než tři měsíce. S vojáky v ulicích, děti nesměly z domu ani na krok, zavřené bylo všechno krom potravin a lékáren.

Pro mě to nejdřív bylo moc fajn, takové prázdniny, byly jsme spolu jako rodina a užívali jsme si to. Máme tu malý dvorek, kam dopoledne svítí slunce a moc milé pronajímatele, navzájem se zveme na naše pečené výtvory.Tři měsíce bez přírody jsou ale dlouhé, všichni už jsme byli trochu nervózní, přeci jen jsme tu měli být jen dva měsíce a moc věcí s sebou nevzali. Hry, vyrábění, materiály…

Jak pak člověk ocení bezva animované série na Netflixu a jógu pro děti na Youtube (jen se mnou se jim moc nechce :D) Byl to takový ponor do sebe bez nějakých „materiálních“ rozptýlení a moc zajímavá zkušenost. Postupně začít vycházet ven bylo opravdu osvobozující, a přitom to byly pouhé tři měsíce… Děti jsou mými hrdiny.

 

child-164318_640

 

Proč jsme psala o rádiu? Teď tu totiž virus docela zuří, vlastně mnohem víc než předtím. Denně úmrtí a četná nakažení. Zubatá se nevyhnula ani mladým lidem.

Celá část peruánské rodiny žijící v Cuscu je bez práce, protože pracovali v turismu (z kterého tady v Cuscu žije většina lidí). Kdyby na to měl člověk pořád myslet, asi by upadl do těžké deprese a začal by ronit slzy. Proto je myslím tak důležité vědomě se naladit na něco lepšího a pozitivnějšího.

Včera jsem si s dětmi šla hrát na dvorek. Je tam slyšet rádio starého pána (tatínka sourozenců, kteří tu žijí, je mu prý 92let). Asi si dovedete představit, že rádio jede na plné pecky a nechá polohluché i ty holubí návštěvníky.

 

radio-821602_640

 

Dva dny bylo porouchané a včera v něm namísto známých znělek a hlasů zaznívalo korona každou vteřinu a bez přestávky. Takže jsem se poměrně rychle vrátila s dětmi domů.

Starý pán má můj obdiv, já bych asi maximálně po třech hodinách takové palby dobrovolně opustila tento svět. Zprávám se vyhýbám obloukem, a rozhodně to nepovažuji za únik od reality, ale za nutnou mentální hygienu.

A přesně tak, jako se ladí stanice v rádiu, myslím, že můžeme ladit tu naši vnitřní stanici, vybrat si, co budu poslouchat, na co se budu dívat, jaké aktivity budu vykonávat a jak budu přemýšlet.

Vidět, jak se lidé staví na vlastní online nohy, otevírají restaurace a nevzdávají se. Nejspíš to do příštího roku bude takové inkubační období nikoho a snad to co nejvíc lidí přestane v co nejmenší újmě. Ale taky mám velkou důvěru v tuhle zemi, je tu obrovská energie a potenciál, lidé jsou náturou bojovníci. Jen tak něco je nesloží a jsou zvyklí čelit mnoha změnám a výzvám.

Tajně doufám, že tahle velká krize ho pomůže nastartovat a vyburcovat k daleko lepší a nezávislejší ekonomice. Vnímám tu nesmírnou energii (nesčetněkrát jsem slyšela, že lidé odjinud po příjezdu sem mají chuť a potřebu běhat, chodit dlouhé túry nebo jakkoliv sportovat) Stejně tak intenzivní jsou tu barvy a chutě, stejně tak silné je to palčivé slunce tak blízko nad hlavou…

 

sacred-valley-563123_640

 

I proto jsem opravdu ráda, že prostřednictvím šperků a jejich prodeje můžu přímo pomoct třem rodinám tady v Cuscu (ano, do party přibíráme dalšího šperkaře :). A o to větší mám radost, když jsou to moji kamarádi a znám je osobně.

Můj záměr vždycky byl vytvořit takový most mezi Evropou u Jižní Amerikou, ukázat na naše společné věci, nechat ten „exotický“ závoj jinakosti a vzájemně se obohatit. Myslím, že se můžeme opravdu hodně věcí naučit.

A přesně takovou energii mají i šperky. Nejsou nějaké umělé nebo „načinčané“, vznikající v pohodlí a luxusu. Jsou spíš syrové a opravdové.

Samozřejmě kvalitní (šperkařství tu má tradici už od dob Inků) a s opravdu jedinečnou vibrací.

Každý šperkař dělá celý proces od legování, tavení stříbra až po konečné „piplání“ a ohlazování detailů. Je to vážně kumšt.

 Já jsem si tu před lety dělala 3 měsíční základní kurz práce se stříbrem, doteď mám někde schovaný prstýnek a přívěsek ve tvaru mušle a fénixe :)  Pak jsem nastoupila na střední jako učitelka angličtiny a bylo po šperkařství.

 

Ale něco mi přeci jen zůstalo: zkušenost a vědomí, že šperkařství je čistá alchymie:

 

  • Stříbro je element země, je to minerál a spolu se zlatem mají za sebou tu nejdelší evoluci mezi minerály, jsou proto nejušlechtilejšími kovy, nejlepšími vodiči energií a nejlépe si i rozumí s krystaly

 

  • Je to práce s ohněm, který kov taví a dělá ho vnímavým, přístupným a tvárným. Ale nesmí ho být moc, jinak může kov přetavit. Musí se zlehka a postupně.

 

  • Kov se pak musí chladit ve vodě, voda je elementem našich emocí.

 

  • Stříbro se pak tepe a kuje a opracovává opravdu těžkým masivním kladivem, je to dřina. Přijde mi to jako ty těžké rány osudu, nebo ty zkušenosti, které nás stály opravdu hodně úsilí a které nás opracovávají, dávají nám formu. Něco z nás tvoří a vytahují, dávají nám zkušenost a poučení.

 

  • Pak nastává proces laminace a všechna ta mravenčí umělecká práce s přesností na milimetry, na kterou je potřeba pořádná dávka trpělivosti. Urovnat, uhladit, obrousit, vsadit kámen. A to přesně na místo, ani o píď víc ani míň.

 

 

  • Výsledkem je nakonec krásné, čisté, nové dílo s jedinečnou energií a poselstvím.

 

Myslím, že tahle vnější alchymie je odrazem té vnitřní, kterou v sobě každý a každá máme. Odrazem našich vlastních procesů, s kterými nám proto může pomoct.

Je opravdu kouzelné sledovat vývoj každého nového kousku. Je to přímá práce s živly a věřím, že na vás dýchlo to tajemství šperkařských dílen :)

 

43297bb1bd6a333918f072468d187631

 

Přeji vám krásný den a nejen ten jeden,

Zuzka

Zpět do obchodu